Když cítíš, že máš lidem co dát… ale oni tě ještě neznají

V hlavě mi jede jediná myšlenka:

„Mám co nabídnout. Fakt jo. Ale jak to, že o mně ještě neví víc lidí?“

Znáš ten pocit? Když v sobě cítíš energii. Zkušenosti. Naslouchání. Chuť pomoct. Ale místo toho, aby se dveře netrhly, přichází ticho. Možná jeden kontakt týdně. Možná žádný.

A přitom vidíš, že kolem běží svět. Lidi hledají odpovědi. Bojují s rozhodnutími. Ztrácí čas, peníze, jistoty – jen protože nemají po boku někoho, kdo by je nasměroval.

A já tu jsem.

Ne jako „poradce“. Ale jako člověk, který už toho pár zažil. Který chápe, že život není tabulka v Excelu.

Že rozvod bolí víc než mínus na účtu. Že první dítě všechno změní. Že investice není jen graf, ale často i strach, jestli děláš dobře.

Můj motor? 

Když ke mně přijde klient, který roky nevěděl, co s penězi. Když mi zavolá máma samoživitelka, protože chce pro děti víc než jen přežívání.

Když pomůžu mladému páru nastavit jejich budoucnost tak, že se přestanou bát. A začnou se těšit.

Tohle je moje proč.

Proč to píšu? 

Protože možná právě ty, kdo to čteš, jsi ve stejné situaci.

❓ Nevíš, komu věřit.

❓ Máš za sebou špatnou zkušenost.

❓ Nechceš „někoho, kdo ti něco bude nutit“.

Ale možná… jen možná… potřebuješ slyšet, že to jde i jinak.

Že existují lidi, kteří tě nebudou soudit. Kteří tě vyslechnou. A kteří ti pomůžou udělat rozhodnutí, které ti za pár let poděkuješ.

Nejsem guru. Jsem člověk. 

Dělám chyby. Někdy si zapomenu poznámky. Ale pokaždé, když se potkám s novým člověkem, říkám si:

„Co kdyby tohle bylo to setkání, které mu změní život?“

Takový přístup mě žene dopředu. A pokud cítíš, že teď je ten čas, ozvi se. Ne proto, že bych tě přesvědčoval. Ale proto, že tě vyslechnu.

A třeba… z toho vzejde něco víc než jen finanční plán.

Třeba nový začátek.